Jako chlapce mě můj otec poslal na studia-měl jsem se stát nižším prelátem.Avšak miloval jsem tolik hudbu,básně,ženy a víno,že bůh mi odpusť se tak nestalo.Protloukal jsem se životem na ulici,hrával jsem rozverné písně v hampejzech i na hradech šlechetných a nešlechetných pánů,rytířů,i těch,co si se sedláky v chování svém nezadají(Vždy bez valného úspěchu),ale na živobytí to stačilo.
V 16 letech mě můj otec přibral k sobě do družiny nájemných žoldnéřů,jež se často nechávali najímat pány k tomu,aby škodili svému sousedu,kterého nechovali v křesťanské lásce.V té době jsem se naučil umění boje.V životě jsem doopravdy zabil pouze jednoho "urozence" v šarvátce u Iglau,neurozené jsem nepočítal.Nemám zabíjení rád,pokud si to bůh nežádá.
Družina mě vždy brala jako člověka,který umí částečně číst,a psát,což jsem si ze studií trochu pamatoval-ale latina byla spíše hekáním na prevétu.Daleko více byli potěšeni,že nad třetím džbánem medoviny mohou u táborového ohně slyšeti pár nemravných písní.
Jsem středověký romantik,trochu bard a filosof,který by rád něco dokázal,ale nemá na své prosazení ani jeden zlaťák.(Časem asi pozměním,trochu se to podobá skutečnosti,až na toho otce,protože to byl vždy poctivý člověk.)
A hlavně,krále Václava IV. jsem miloval,sice jsem pro něj nikdy nehrál(komoří chtěl nehorázný úplatek),ale jednou jsem ho viděl projíždět a byl vznešený na svém oři,oděn v brokátu.Všichni jsme ho obdivovali-i Magdaléna z kovárny....Bože to byla nejkrásnější panna na pomezí Čech a Moravy!.....